Burza scénářů a literárních děl

Do prázdného záběru černé tmy promlouvá VNITŘNÍ HLAS hlavního hrdiny: VNITŘNÍ HLAS (M.O.) (pomalu, s ozvěnou) Bude to pravděpodobně jiný příběh. Jiné pojetí. Nejsem ani jsem nikdy nebyl nábožensky založený ani jsem neprošel klinickou smrtí. Vyprávím však svůj příběh? tolik neskutečný? Na obrazovce se postupně objevují dialogové hodiny, které ukazují pět minut po dvanácté a kde jde vteřinová ručička obráceně VNITŘNÍ HLAS (pokr., M.O.) Pokud přijímáte mé pozvání, pak z tohoto příběhu není možné vystoupit? budete plně součástí této cesty. Každý z vás. Každý sám za sebe. Ostatně, pochopíte to sami. Dialogové hodiny mizí, opět se rozprostírá tma, (začínají běžet úvodní titulky) ROZTMÍVAČKA: INT. DEPRESÍVNÍ MÍSTNOST BEZ OKEN NAVÍC NE PŘÍLIŠ DOBŘE OSVĚTLENO VIDÍME ruce, které drží klapku s nápisem HOSTINA PRO POROTCE. Slyšíme klapnutí. HLAVNÍ HRDINA se sklopenou hlavou se ?probouzí?, sedí na židli čelem k obecenstvu. Neobratně se protahuje, pohled nechápavě směřuje k obecenstvu. ?KAMERA krouží okolo hlavního hrdiny, vidíme chvíli obecenstvo z pohledu hlavního hrdiny, chvíli hlavního hrdinu z pohledu obecenstva. VNITŘNÍ HLAS (M.O.) (jakoby četl, pomalu trhaně?) Seděli přímo přede mnou. A právě nyní jsem měl ten opravdový pocit, že je to tu. Všechno to, s čím jsem tak nějak počítal. Doposud jsem mohl mít o tom všem jen tušení? Ale tohle? to je něco, co mi přináší strach i úlevu? ?KAMERA zabírá detaily lidí z obecenstva. Upřený a nelítostný pohled všech VNITŘNÍ HLAS (pokr., M.O.) Sedím oddělený jakousi lajnou oproti nim. Připadne mi ale logické, aby má osoba seděla oddělena od těch naproti? Je to skutečná reálná situace, realita jako hrom, ovšem v místnosti, ve které jsem nikdy předtím nebyl, ale zároveň vím, že toto prostě muselo přijít? HLAVNÍ HRDINA si prohlíží své ruce. Pomalými gesty hodnotí svou pozici, skrývá se v obranné ulitě. Očima stále ?tiká? po ostatních? Na krku má zjevné stopy po škrcení Do ZÁBĚRU zazní velmi depresívní smích malých dětí, jakoby posměvačný